Italové většinou tvrdí, že nejvíce mistrů malířů vyšlo právě z jejich země. Ten samý názor mívají i Španělé. A ani Holanďané nechtějí zůstat pozadu. Je pravda, že tyto tři země daly světu opravdové mistry. Ale ani Češi si nemohou stěžovat na nedostatek malířských talentů. Jen měli někteří z nich ve svém životě docela smůlu.
o   Jedním z nejznámějších českých malířů druhé poloviny devatenáctého století je Josef Mánes.

Když se u Josefa projevily umělecké sklony, nikdo se tomu určitě nijak zvlášť nedivil. Slavným malířem byl tehdy jeho otec Antonín i strýc Václav. Později se umělecké sklony ukázaly i u mladšího bratra Quida.
·        Rodina Mánesů byla nejen umělecky nadaná, ale byli to také velcí vlastenci.
·        A jelikož tehdejší společnost byla spíše německá, měli se svými názory mnohdy potíže.
Konec života slavnému malíři znepříjemňovala psychická choroba, která byla parně následkem syfilidy. Josef Mánes nám zanechal trvalou vzpomínku na své nenapodobitelné umění. Stačí se podívat na dvanáct medailonů na Staroměstském orloji.

Ochrnutý malíř

Druhým malířem s tragickým osudem byl Antonín Slavíček, který se narodil rok před Mánesovou smrtí (1870). Antonín Slavíček byl v Čechách průkopníkem nové techniky, zvané impresionismus.
·        Tento styl, který je založený na barevných skvrnách, a nikoliv na klasických tazích štětcem, k nám přišel z Francie.
·        Tato technika je zajímavá tím, že budí dojem pohybu a neopakovatelného momentu.
·        Je to styl, kterým malíři umějí dokonale vyjádřit nálady a pocity.

Také Slavíček měl svůj osobní tragický osud. Ve svých necelých čtyřiceti letech byl při koupání v rybníce raněn mrtvicí a částečně ochrnul. Sice se nějakou dobu pokoušel malovat levou rukou, ale nakonec ze zoufalství spáchal sebevraždu. Jeho obrazy na nás však dodnes dýchají něžnou krásou. Znáte například obraz „Ve Veltruském parku“?