Jako je ve světovém měřítku málo mezinárodně známých českých umělců, je ještě mnohem méně takto známých „našich“ umělkyň. Jednou takovou je však právě malířka Marie Čermínová (1902-1980), známá pod svým unikátním pseudonymem Toyen, za jehož autora se sám označil Jaroslav Seifert, jeden z jejích nejbližších přátel. Tato veleznámá umělkyně a tajemná osobnost, úzkostlivě střežící své soukromí, se právem zapsala do dějin umění a doposud je o její tvorbu živý zájem a její obrazy se draží za miliony: https://www.pelero.cz/co-skryvaji-obrazy-slavne-toyen/.

· Osobnost, která musela vystupovat z řady. Ještě než v roce 1923 vznikl pseudonym, který ji navždy vyřazoval ze „škatulky“ žena, vytrhovala se Toyen svému rodovému předurčení a ze zásady se svou ženskou rolí nesouhlasila. Ať už šlo o odpor k pojetí rozdílu pohlaví, který rozvíjel feminismus (k jehož otázkám se však sama Toyen nikdy přímo nevyjadřovala), nebo čistě jen o potřebu šokovat a vymykat se, bojovala proti své „ženskosti“ velmi nápadným a otevřeným způsobem. „Manku“ Čermínovou tak lidé potkávali v jejím typicky krátkém sestřihu a mužských šatech, s rukama v kapsách a cigaretou v koutku úst. I ležérní chůzí a projevem (mluvila o sobě v mužském rodě) dávala najevo, že se nehodlá podrobovat normám a naopak se je chystá provokativně překračovat.
· Přátelé, spolupracovníci a spřízněné duše. Toyen nakráčela se vztyčenou hlavou a ostrým vtipem do uměleckého světa, který ji přijal za svou a pokud nelze říct, že básníky a tvůrce poetismu okouzlila, rozhodně je uhranula svou osobností. Rozhodně pak bylo přímo osudové setkání s Jindřichem Štyrským, se kterým spolupracovala, cestovala a tvořila až do jeho smrti v roce 1940. Spolu „objevili“ i Paříž a surrealismus, který dovezli do Čech, kde se podíleli na založení Surrealistické skupiny.

· Šokující i navzdory času. Ať už tvořila obrazy ze „snového světa“, nebo pomáhala s provokující Erotickou revuí, Toyen její oheň neopustil až do její smrti. Její potřeba po osobní a tvůrčí svobodě ji vyhnala z domova rok před komunistickým převratem, který docela zlikvidoval na našem území její milovaný surrealismus, kterému se nadále věnovala v Paříži, kam se přestěhovala a kde i dožila. Při pohledu na její tvorbu, stále tak vysoce ceněnou, je jasné, že do nich přenesla stejnou osobitost a vášnivost, se kterou i žila – a stala se tak nesmrtelnou.